Archetypy

01.01.2002 00:00

Také věříte, že nás současná technická civilizace zničí? Možná ne, ale má to háček. Současná technická civilizace trvá nějakých 30 000 let od té chvíle, co člověku zbýval čas na vyrábění předmětů. Věstonická venuše je toho dokladem. Krátká doba na to, aby se zkušenosti stačily zapsat do genetické paměti.

Vývojová řada lidského rodu a jeho vývoj centrální nervové soustavy archivuje v genetické paměti řadu programů na přežití. Jako bychom odkrývali postupně jednotlivé archeologické vrstvy vývojových etap. V řádu miliard let vývoje sloužili programy k přežití přírodních podmínek a jejich změn. Předávaly se z generace na generaci a byly fixovány ve formě instinktivních vzorců chování. Každá vrstva vývoje sloužila jedné z vývojových forem a byla řízena z postupně se vyvíjející centrální nervové soustavy. Od volných nervových zakončení přes reflexy až po nejnovější část předních laloků mozkových hemisfér – vědomou asociační mysl. Jsme obrovskou databankou, ze které můžeme čerpat instinktivní vzorce chování našich zvířecích předků, kteří neměli pochopitelně žádné zkušenosti s podněty pocházející z něčeho tak výjimečného a nestandardního jako je technická civilizace.

Mozek nemá rozum, mozek reaguje na základě databanky předků a určitých podnětů vnímaných smysly a vyhodnocených nikoli ze současné zkušenosti, ale archetypální zkušenosti. Naše genetická paměť vlastně nezná auta, dálnice, kamiony. Snažila jsem se přijít na kloub problémům klientů, kteří přichází do poradny s nezvladatelným strachem, když se k nim na dálnici při jízdě blíží kamion. S ohromením jsem zjistila, že mozek vnímá rychlost, se kterou se pohybujeme – vlastně prcháme a vnímá přibližující se mnohem větší „bytost“- predátora, který ho loví. Co se vynoří z databanky? Únikové programy – máme chuť se ukrýt, kličkovat, zvýšit rychlost, prudce brzdit a změnit směr nebo ztuhnout a stát se nenápadnými. Programy provázené pocity jde mi o život – panická hrůza a boj o život. Máme šanci s takto vytaženým programem z pravěku neohrožovat plynulý silniční provoz a svoje zdraví? Ano. Naštěstí máme analytickou levou mozkovou hemisféru., ta vyhodnotí základní situaci a udrží nás jakž takž v přítomnosti. Zbudou jen ty příšerné pocity, jejichž prožívání se snažíme vyhnout jak jen můžeme.

Co když se nám spustí určitý druh fobie, např. agorafobie, strach z otevřeného prostoru. Všichni naši předci měli zkušenost, že na otevřeném a přehledném prostoru jsou snadno napadnutelní a jejich strach prožíváme i dnes jako páni tvorstva.

Většina únavových syndromů pokud vycházela z psychických a ne z fyzických problémů, měla ještě méně uvěřitelný program, totiž hibernaci, některou z fází zimního spánku. I naši zvířecí předci využívali ve vývoji sezónní minimalizaci fyziologických funkcí, aby přežili období nedostatku potravy a zimy.

Jedny z nejkurióznějších případů, kterými jsem se v poradně zabývala, spočívaly v nesoustředěnosti při čtení. Objevila jsem program vnímání drobných tvarů jako hmyzu, takže mozek byl archetypálně nastaven na „jídlo“, ne na nejnovější schopnost levé mozkové hemisféry – čtení a pravé mozkové hemisféry skládající jednotlivosti do celku.

Pokud na takovýto archetypální program chování při řešení problémů klienta narazím, vedu klienta v časové regresi do té programové vrstvy, ze které se archetyp vynořil a hledám, kterou částí nervové soustavy je řízen. Teprve potom je možné vyřadit jeho používání. Lidé se přestanou bát kamionů, zbaví se fobií, tělo přejde na současný program a únavový syndrom zmizí, děti i dospělí přestanou mít problémy se čtením.

Náš mozek je skutečně nastaven na „pravěk“. Některé způsoby našeho chování přetrvávají miliony let nezměněny, týká se to vztahu k jídlu, sexu, pocitům bezpečí, soustavy odměn, hierarchických vztahů mezi lidmi, akceschopnosti, schopnosti výběru a neverbální komunikace. Jsou upraveny leda společenskými zvyklostmi dané společnosti v níž žijeme. Oproti předkům v minulých staletích jsme denně zahlcováni podněty, se kterými si náš mozek neví rady a vytahuje prastaré archetypální programy. Na určité úrovni vnímání netuší nic o současných vymoženostech. Přejídáme se jen proto, že tu možnost hojnosti máme a dostáváme pokyny libosti využít ji. Obchod se sexem zvyšuje uměle sexuální zdatnost a z přirozenosti dělá uctívané zlaté tele. Díky médiím se nepřirozeně zvyšují pocity nebezpečí a tělo nás zásobuje adrenalinem, se kterým si nevíme rady. Jak snadno naletíme na „dárky zdarma“, drobné odměny za naše velké výdaje, možnosti výhry a polepšení si oproti ostatním v uměle vytvářeném soupeření. Jak hluboce nás mate současné porušení hierarchie vztahů v našem světě nadbytku, kde má přístup ke zdrojům každý a frustruje, když nemáme to, co druzí. Akceschopnost, která nemá přirozené zábrany, je plýtvání energií, kterou naštěstí díky našemu kulturnímu zázemí máme, ale jak snadno skončíme se syndromem vyhoření! Neverbální komunikace je mnohonásobně starší než komunikace slovní. Víte že i lidé mají mimikry? Jsou jimi obličejové svaly, které dokáží popřít vnitřní pocity, abychom komunikovali ve volbě určeného cíle, nehledě na vnitřně pociťovanou pravdu.

Tak co myslíte, přežijeme ve zdraví to, co jsme vytvořili? 

Kontakt

Poradna pro uvolnění stresu Helena Červinková Helena Červinková
562 06 Ústí nad Orlicí
Heranova 1211
(zvonek - Červinková Helena)
730 631 188
(všední den 8.30 - 9.30)
cervinkova@distres.cz