Stres je, jak známo, následek přetížení organizmu. Není to jenom chvilková panika nebo výbuch vzteku, stres způsobuje také dlouhodobé a mnohem závažnější potíže. Člověk se s nimi postupně naučí existovat a vlastně už ani neví, jak příjemný je život bez přetížení, nespokojenosti, nepřátelství, jaké to je necítit se opuštěn, neúspěšný a zoufalý, nemuset stále potlačovat nechuť a hněv?

To všechno jsou emoce spojené s distresem. Byla zkrátka překročena únosná míra, kterou tělo reaguje na pocity ohrožení. Jisté osoby, podněty a situace vyvolávají stále stejné reakce. Rozbolí žaludek, člověk zvrací nebo se přejídá, červená se či potí, vyhrknou mu slzy skoro bez příčiny, dostane migrénu nebo "depku". Říká, co říkat nechcete a dělá věci, nad kterými jemu samotnému zůstává rozum stát. Co s tím? Můžete to vše přijmout a říci, to ke mně prostě patří. Nebo říci NE, tohle nechci zažívat celý život!!!

1) Začínající stres poznáte podle cukání oka, to se začínají stahovat okohybné svaly u jednoho oka a pak přecházejí do stadia, kdy se objeví bělmo pod duhovkou. Už v tom jedete.

2) Po čase ho následuje druhé oko a bělmo se objeví pod oběma očima. Střídáte výbuchy nevole s tupým zíráním před sebe, neschopni soustředění a řešení, takže nakonec kapitulujete na problém, kterým stres začal.

3) Oči se po nějaké době vrátí na původní místo, ale neřešený stres se uloží do vašeho podvědomí, připraven kdykoli se vynořit znovu na tentýž problém.